Tajemství lidského osudu - Edgar Cayce

 

Z knihy:        Tajemství lidského osudu        

             Edgar Cayce - karma a reinkarnace

autor:               Richard Gordon

vydavatel:         Eko-konzult, 2002

 

str.   7     Předslov

   Zavedením pojmu reinkarnace (převtělení) se podstatně rozšiřuje a prohlubuje pochopení spojitosti života jednotlivce a jeho zrajícího vědomí Jednoty s Bohem. Tento pojem je velmi složitý a zahrnuje v sobě mnoho principů. Člověk, který o reinkarnaci začne uvažovat poprvé, ještě významy tohoto pozoruhodného pohledu na podstatu a povahu člověka nedokáže plně docenit.

   Ve velkém díle Stvořitele není nic náhodného, nic není ponecháno náhodě tak věřil Cayce, když nastínil reinkarnaci jako nástroj a ne jako konečnost samu o sobě.  "Každý jedinec," řekl jednou, "následuje tu vývojovou spojnici na současné zemské pláni, kterou získal z předchozích podmínek, a každé jednotlivé zrnko myšlenky či stavu je následkem jiných podmínek, vytvořených sebou samými."

 

  Je pro nás těžké pochopit ducha se svou vlastní vůlí. Jak duch nachází svou cestu do jiného těla, kde odpočívá a zotavuje se, proč se stále vrací zpět? "Musí každá duše pokračovat v reinkarnaci, dokud nebude dokonalá, či ztrácí se některé duše?" Byla to jedna z nesnadných otázek, které Cayce dostal.

  

   Cayce však měl pohotovou odpověď: "Duše není ztracena. Individualita duše, která se sama odděluje, je ztracena. Reinkarnace či příležitost je nepřetržitá, dokud se duše sama o sobě nestane entitou v jejím celku, či sama nepřejde dále."

 

   "Když duše neuspěje ve svém zdokonalení, co se s ní stává?"

 

   "Proto existuje reinkarnace, proto se reinkarnuje, tím může mít příležitost. Může lidská vůle vzdorovat Tvůrci?"

 

   Cayce neustále minimalizoval ego, byl si vědom, že mnoho souvěrců se nesprávně zaměřilo na grandiózní minulé životy, na úkor tohoto života. Cayce cítil, že minulost může být vyjádřena pouze v životě žitém nyní, jinak se žádný život nestává významným.

 

   "Skutečným cílem je pro každou duši poselství lásky Spasitele pro děti člověka. Tato fáze křesťanství (reinkarnace) je diskutována mnohými, nicméně existuje toto období, kdy fakta potřebují zdůraznit, aby se zodpověděly mnohé otázky. Ale toto má být primárním faktem - reinkarnace ne. To je pouhý plán, který On předvádí."

 

   Připustíme-li reinkarnaci, shledáváme, že pro ni mluví pouhé náznaky, což je to jediné, co může nezávislý badatel nalézt, nemá-li spojení s univerzálním vědomím. Paměť je jedním z těchto náznaků, ale Cayce byl potřebný, aby náznaky správně interpretoval.

 

   Mladou ženu, která byla chorobně uchvácena cirkusy, vždy zachvátila panika, když do klecí vpustili tygry a lvy. Aniž by věděl o její idiosynkrazii, řekl jí spící Cayce, že v dřívějším životě byla křesťanem v Římě, a že byla předhozena lvům. Nedivme se, že byla vyplašená.

 

   Jiné dívce, která byla rozeným mrzákem, stejně jako biblické dítě, které se narodilo slepé, Cayce vysvětlil, že během vlády císaře Nerona často sedávala a smála se v Kolosseu, když byli křesťanští mučedníci zabíjeni a mrzačeni divokými zvířaty.

 

   Jinde jsem v Cayceho záznamech četl o člověku, který krutě vládl mečem v jednom životě a v tomto byl mořen nevysvětlitelným strachem ze všech řezných nástrojů, včetně neútočného nože na chléb. Musely proto milióny lidí, kteří zahynuli ve válce, zabíjet ve válkách předchozích? Co to říká Kniha Zjevení? "Kdo vede do zajetí, půjde do zajetí. Kdo zabíjí mečem, musí mečem zemřít."  Většinou o tomto uvažujeme v rámci jednoho života, ale v životě to takto jistě není: Hříšnost často přichází nepovšimnutě, dokonce bývá oceňována. Takový je svět.

  

   Karma toto všechno mění. Je to zátěž, kterou si přenášíme z jednoho života do druhého. "Karma," řekl Cayce, "je životní potřeba toho, o čem víme, že bychom měli činit. Když vám bude odpuštěno, odpouštějte druhým. Tímto způsobem se střetnete s karmou."

 

   Pozitivní postoje mohou také pomoci. Ženě, ochromené revmatickou horečkou v dětství, Cayce řekl: "Postoje, které jsou a budou udržovány tělem, jsou užitečné, nicméně tento stav je karmický a v těle se musí projevit jako trpělivost, laskavost, bratrská láska, snášenlivost a podobně."

 

   Na první pohled se myšlenka reinkarnace zdá zbožným přáním, pocházejícím z děsu před úplným zapomněním smrti. Nicméně většina z nás je opatrná před jasným poselstvím o znovuzrození. Nicméně, necitoval Ho svatý Jan v tvrzení, otcovsky zprošťujícím všechny bytosti na zemi z viny ukřižování? "Proto mě tedy můj Otec miluje, protože pokládám svůj život, neboť si ho mohu vzít znovu. Nebere mi ho žádný člověk, ale pokládám ho sám o sobě. Toto přikázání jsem obdržel od svého Otce."

 

   Měl sílu získat jej zpět. A co udělal, mohou druzí udělat také, s pomocí Otce. Nebylo toto Kristovo poselství - toto a volání po univerzální lásce, celé věky zesměšňované? Vyrazil Edgar Cayce, jak uváděly jeho výklady, na trpkou cestu s Mistrem a vstřebal poselství, které učinilo jeho vlastní dar možným, stejně jako jsou s Božím souhlasem možné všechny dary?

 

   Byl Cayceho unikátní dar, vysmívaný stejně jako dar toho Druhého, prostředkem vedoucím ke konečnému zjevení, co je životní podstatou? Byla pravdivost, ukázaná v jeho zázračných léčitelských radách, určena k získání důvěry v širší duchovní stezku smysluplného života? Objevilo se Cayceho podvědomí, splývající s univerzálním vědomím, který je Otec, Stvořitel a Stvoření, v době, kdy těžkostmi zmítaný svět je dušen omezenými výhledy mamonu a tzv. kapitalistické demokracie a je připraven, či dokonce dychtivý získat nějaké náznaky svého místa v univerzálním plánu?

 

   Cesta samotného Edgara Cayceho k pojmu reinkarnace nebyla jednoduchá, ale jeho duševní odkaz a dílo jsou monumentální. Dílo Edgara Cayceho významně ovlivnilo nejenom myšlení miliónů lidí na celém světě, ale i vědecký zájem i pracovní zaměření celé řady význačných badatelů v oblasti tanatologie, studia zážitků blízko smrti, problematiky existence po smrti atd., jak se mnozí k tomu otevřeně přiznávají ve svých dílech. Jde např. o dr. Helen Wambachovou, americkou psycholožku, autorku díla "Reliving Past Lives, The Evidence Under Hypnosis", 1979. Ale i světoznámého dr. Moodyho, jehož všechna díla byla vydaná i u nás.

 

   Naši čtenáři se měli možnost setkat se jménem Cayce v souvislosti s reinkarnací např. v publikaci "Život mezi životy", 1992, jejíž autoři (Dr. J. Whitton a J. Fisher) několikrát citují Cayceho. I když je dílo Edgara Cayceho u nás doposud málo známé, nevynechává ho ani jedna seriózní "ezoterická či parapsychologická" encyklopedie.

 

   Výklady E. Cayceho o karmě a reinkarnaci podnítili napsání několika desítek vědeckých i populárních děl z oblasti karmy a reinkarnace, alespoň některé z nich uvádíme na konci této publikace v bibliografii.

 

   Jsme proto velmi rádi, že se s touto problematikou budou moci blíže seznámit i naši čtenáři.

 

                                                                                          Vydavatel

                                                                                         Eko - konzult