Dr. T. Lobsang Rampa - Jeskyně předků

Toto je kniha o okultismu a síle člověka. Je to jednoduchá kniha. Tím je myšleno, že neobsahuje žádná cizí slova, žádný sanskrt ani žádný z mrtvých jazyků. Běžný čtenář chce totiž věci poznávat, a ne hádat smysl slov, kterým nerozumí ani průměrný spisovatel. Pokud autor svůj obor ovládá, může psát v klidu mateřštinou, aniž by maskoval nedostatek znalostí používáním cizích výrazů. Příliš mnoho lidí upadá do osidel pověr. Zákony života jsou ale opravdu prosté. Vůbec není třeba oblékat je do mystických kultů nebo pseudonáboženství. Nikdo nepotřebuje ani božská zjevení. Jestliže o to usiluje, může taková zjevení zažít KAŽDÝ. Žádné náboženství nevlastní klíče k nebesům a nikdo nebude navěky zatracen za to, že vstoupil do chrámu v klobouku místo toho, aby si zul boty. Nad vchodem do tibetských lámaserií je psáno: „ Tisíc mnichů — tisíc náboženství." A proto věřte čemu chcete.

Vede-li vás vaše víra k tomu, abyste s ostatními jednali tak jak byste chtěli, aby se jednalo s vámi, pak až se ozve poslední zavolání - projdete.

Někteří tvrdí, že vyššího vědění lze dosáhnout pouze přikloněním se k tomu či onomu kultu, jemuž je také třeba se patřičně upsat i finančně. Zákony života ale hlásají: „Hledej a najdeš. " Tato kniha je plodem dlouhého života, výcviku ve velkých tibetských lámaseriích i výsledkem sil, získaných věrným dodržováním Zákonů. Je to vědění, které učili už pradávní předkové a které je zapsáno v egyptských pyramidách, ve vysokých chrámech And i v největší pokladnici okultního vědění světa — v tibetských výšinách.

T. Lobsang Rampa.

"Několik dní, snad sedm, nebo dokonce osm, jsem odpočíval na zádech a můj učitel láma Mingjur Tundrup mě ošetřoval a nebýt jeho, nebyl bych to snad býval přežil, neboť život v lámaserii není příjemný ani laskavý a s nikým se nemazlí. Vydrží skutečně jenom ti nejodolnější. Láma byl laskavý a milující muž, ale i kdyby byl býval jiný, pořád tu zůstával ten hlavní důvod, proč mě udržet naživu. Jak jsem řekl už dřív, měl jsem určité životní poslání, a předpokládal jsem tudíž, že trampoty, které mě jako chlapce potkávají, mě mají zocelit, přimět, abych se vůči nesnázím a utrpení obrnil, neboť veškerá proroctví — a bylo jich dost! — naznačovala, že budu mít život samou bolest a strádání. Ale všechno nebylo jenom utrpení, protože jak se můj stav lepšil, měl jsem víc příležitostí rozprávět se svým učitelem. Povídali jsme si o mnoha věcech, obsáhli témata běžná, ale i téměř neznámá. Vzpomínám si, jak jsem při jedné příležitosti prohlásil: „Musí to být úžasné, ctihodný lámo, být knihovníkem a mít tak v rukou veškeré vědomosti světa. Nebýt všech těch hrozivých proroctví o mojí budoucnosti, stal bych se knihovníkem." Z výšky se na mě usmál. „Číňané mají pořekadlo, že jeden obraz vydá za tisíce slov, Lobsangu, ale tvrdím, že ani sebevětší množství četby, ani studium obrázků nemohou nahradit přímou zkušenost a praxi." Vzhlédl jsem, zda mluví vážně, a pak jsem si vzpomněl na japonského mnicha Kenju Tekeušiho, který téměř sedmdesát let studoval tištěné slovo, ale nic z toho všeho, co přečetl, nedokázal použít ani vstřebat. Můj učitel mi četl myšlenky. „Ano," pravil, „ten stařec není mentálně založený a čtením všeho možného bez ladu a skladu si přivodil psychické obtíže a nic v sobě nepodržel. Myslí si, že je veliký muž, člověk výjimečné duchovnosti. Místo toho je pouze ubohý starý břídil, který ze všeho nejvíc klame sám sebe." Láma si smutně povzdechl a pravil: „Duchovně ztroskotal, ví všechno, a přitom nic. Nerozumná, pomíchaná a nevhodně doporučená četba čehokoliv, co člověku přijde pod ruku, je nebezpečná. Ten muž studoval všechna velká náboženství, a přestože neporozuměl ani jednomu, povyšuje se teď na duchovního velikána." „Ctihodný lámo," řekl jsem, „jestliže je škodlivé vlastnit knihy, proč tedy jsou?" Na okamžik se na mě zaraženě podíval. („Ha," pomyslel jsem si, „na tohle nemá odpověď!") Potom se znovu usmál a řekl: „Ale můj drahý Lobsangu, odpověď je přece tak samozřejmá! Cti, čti a zase čti, ale nikdy žádné knize nedovol, aby převládla nad tvým zdravým úsudkem a bystrostí. Účelem knihy je poučit, poradit a třeba i pobavit. Kniha však není pán, který by měl být slepě a bez rozmyslu následován. Žádný člověk obdařený inteligencí by se nikdy neměl nechat zotročit knihou anebo slovy někoho jiného." Zaklonil jsem se a pokýval hlavou. Ano, to dávalo smysl. Proč se tedy ale knihami zabývat? „Knihami, Lobsangu?" ozval se v odpověď na moji pochybnost."